Zemětřesení, Flight of the Concords, Panda

Pokud čtete noviny, sem tam kouknete na televizi nebo mluvíte s lidmi, asi vám jen těžko uniklo, že Christchurch byl zasažen silným zemětřesením a vážně poničen. V poslední době bylo zaznamenána série zemětřesení v řadě. V září 2010 byla ve městě intenzita 7.1 Richterovy stupnice, naštěstí nikdo ale nezemřel. Začalo se s obnovou města, katedrála v jeho srdci byla lehce poškozena, ale nic vážného, proč by město nemohlo být obnoveno. Vše pak vypadalo v pořádku. Změřili několik otřesů, ale velmi slabých a život se tak plynule obnovoval. Několik dní poté, co jsem opustil Wanaku, Christchurch byl zasažen znovu. Intenzita byla slabší než v minulém případě, ale epicentrum bylo blíže městu a následky jsou opravdu tragické. Město je v ruinách, kdy ne vše sice bylo zničeno, ale není to skutečně příliš dobré. Mnoho lidí umřelo, katedrála je zničena a podle několika optimistických architektů může trvat obnova až 5 let. Když jsem jel na nákup do Twizelu, mluvil jsem s Billem z The Cook Connection a ten spíše odhaduje, že to může trvat až 15 let a věci jednoznačně nebudou stejné jako dříve.

Když jsem byl v Praze, zúčastnil jsem se jedné konference týkající se rizicích spojeným s tímto světem a jestli bychom se měli bát věcí jako ekonomická krize nebo teroristický útok. Jeden z řečníků byl Jaroslav Bengl, člověk pracující pro Google Zurich, který je zodpovědný za implementaci Street View, největším fotodokumentárním projektu na světě. Řekl, že za určitých okolností mohou být záběry použity po nějaké přírodní katastrofě, kdy je nějaké město zničeno, budovy poškozeny a dle zdokumentovaných záběrů se může vše obnovit. Nový Zéland je také na Street View a vy si můžete Christchurch bez obav projít. Já však souhlasím s Billem a také si myslím, že věci už nebudou úplně stejně jako dříve. Když se to stalo, byl jsem zrovna ve YHA Mt. Cook, kdy jsem mluvil s Adrianem. Ten zrovna chtěl jít do Christchurch. Já cítil nějaké otřesy a dvě dívky se mě zeptaly, jestli to bylo zemětřesení. Bylo mi to divné, ale řekl jsem, že to musel být hodně silný vítr. Někdy když člověk je v nějaké budově, může cítít lehké chvění, to však neplatí pro YHA a celou dobu mi to vrtalo hlavou. Asi po dvou hodinách přišel Adrian a řekl, co se stalo. Myslel jsem na své dvě kamarádky, které jsem tam měl. Kate z Anglie a Anna z Německa. S Annou jsem chvilku před zemětřesením mluvil, naše konverzace zrovna končila ve chvíli, kdy se šla osprchovat. Naštěstí, obě jsou v pořádku.

Zemětřesení přineslo mnoho potíží. Mělo například dopad na turistický ruch, město je vážně poškozeno a mnoho businessu v Christchurchu je pryč. Původně jsem tam chtěl bydlet, měl jsem tam onu IT příležitost, ale jak se tak na to dívám, tak jsem rád, že jsem dočasně zvolil něco jiného. Naše vesnice však byla také zasažena. Zhruba 30 000 000 tun ledovce se rozlámalo a tak bylo o zábavu postaráno. Vše asi 15 km od místa, kde momentálně pobývám. Když píši tento článek, dozvěděl jsem se, že Japonsko bylo také zasaženo velmi silným zemětřesením, podle statistik patří mezi deset nejhorších v novodobé historii (měřeno od roku 1900). Síla 8.9 Richterovy stupnice zabila přes 100 a následná vlna Tsunami zkázu dokonala, kdy vše znásobila. Měl jsem obavu o Tomo, ale naštěstí je v pořádku. Je ale vidět, že matka příroda umí být někdy opravdu krutá.

Jinak život tady na vesnici jde docela dobře. Ama a Nic opustili toto místo začátkem prosince a oba skutečně byli velmi fajn lidé. Den před jejich odjezdem jsme měli malou rozlučkovou párty. Chtějí cestovat po Novém Zélandě, poté Nic by rád našel práci zpět ve Francii a Ama dokončila kurzy jako horská průvodkyně. Oběma přeji jen to nej. Minule jsem také psal, že máme novou kolegyni. Nevěděl jsem příliš mnoho detailů, takže to teď mohu napravit. Jmenuje se Johanna, je ze Švédska a je velmi zkušená v práci v restauraci. Když přijela, šlo poznat, že nebyla v restauraci poprvé v životě. Nicméně, když píšu tento příspěvek, je už pomalu na odchodu. Zdržela se jen pár týdnů. V kuchyni se však stalo také několik věcí. Protože jsem si věřil trochu více než předtím, tak jsem začal trochu více vypomáhat Joeovi a Rebecce spřípravou několika jídel. O zábavu nouze nebyla, třeba sem tam jsem něco nedovařil, připravil více jídel než bylo potřeba, ale to jsou celkem drobnosti. Myslím, že se svým vývojem můžu být spokojen.

Protože zemětřesení postihlo Christchurch, kde žije Lewis a Anna, tak se dočasně vrátili zpět do Mt. Cook, protože start jejich semestru byl posunut. Bylo to dobré pro nás, protože jak Lewis tak Anna jsou velmi zkušení v dané práci a tak jejich pomoc přišla vhod. Další výborná zpráva byla, že k nám zavítala další švédka. Jmenuji se Sanna, pomáhá čistě v kuchyni a je velmi šikovná. Je celkem zajímavé, že když tu byl Nic a Ama a mluvili spolu francouzsky, tak jsem aspoň něčemu rozumněl. Když si však povídala Sanna a Johanna švédsky, nechytal jsem vůbec. Na druhou stranu jejich angličtina je velmi dobrá, ale to u lidí ze severských zemí není překvapení. Sanna tu má také přítele. Je původem z Anglie, ale žije ve Wanace. Jmenuje se Jamie. Třetí Jamie, kterého jsem kdy potkal a musím říci, že opět velmi fajn člověk.

Když jsem se vracel z Wanaky, věděl jsem o Charlieho narozeninách a věnoval jsem mu kus své oblíbené švýcarské čokolády. Během dalších dní jsem pak zjistil, že narozeniny má i Fiona. Přesně dva dny předemnou. Měli jsme velmi příjemnou oslavu v Chamois baru. Když jsme slavili narozeniny od Fiony, bylo tam hodně lidí a já jsem až tolik nemluvil, jak jsem chtěl. Oslava mých narozenin pak byla také velmi zajímavá. Tom roznesl informaci o mých narozeninách skoro všude a tak mi tu skoro každý popřál. Měl jsem extra volno a Charlie mi věnoval oběd dle vlastního výběru. Vybral jsem si pizzu a byla opravdu dobrá. Vše začalo veselo, už když jsem vcházel do restaurace. Fiona a Anna mi začaly zpívat a u jednoho stolu seděla jedna turistka, která se pak začala smát. Večer jsme pak šli se Sannou do našeho oblíbeného baru. Přišli jsme však celkem pozdě a tak zbylo na nás pouze po jednom pivě.

Další noc pak byla mnohem lepší a do Chamois baru jsme šli společně se Sannou a Fionou. Bylo tam mnohem více lidí a dopřáli jsme si trochu více alkoholu. Celý večer pak byl velmi fajn. Velmi příjemně jsme si popovídali a bylo zajímavé sledovat, jak každý má naprosto rozdílné sny a touhy. Povídali jsme si také o mých začátcích tady na Novém Zélandě, o mé práci a několika dalších věcech. Skutečně velmi respektuji Fionu, Joea a Rebeccu, kteří to tady tak nějak zvládají. Na naší večerní konverzaci pak snad nikdy nezapomenu, neboť Fiona je skutečně zajímavý člověk v mnoha ohledech. Ráda by navštívila Evropu, zvláště Francii a Itálii, kde o kulturu není nouze. Byla trochu překvapena, když jsem řekl, kolik lidí žije v Evropě, například v Německu 80 000 000 jedinců (tuším, že celá Evropská Unie má kolem 500 000 000 lidí). Povídali jsme si také o Flight of the Concord. Před několika měsíci mi Tomo řekla o tomto seriálu, zhlédl jsem několik epizod a je to skutečně velmi pěkné. Velmi inteligentní humor o dvou novozélanďanech, kteří se snaží společně se svým manažerem prosadit v New Yorku. Mají jedinou fanynku Mel a o spoustu veselých situací není nouze. Například:
Mel: “Brete, znovu se mi zdálo o tobě….Ve skutečnosti, jsem trochu naštvaná za to, cos dělal v tom snu…. Ty jsi Jemaine také něco prováděl, ale dělal si něco pěkného, ale Brete, myslím, že by ses měl omluvit za to, cos udělal. ”
Bret: “Omluvit za co?”
Jemaine: “Co udělal?”
(Mel šeptá Jemainovi, co dělal Bret)
Jemaine: “eh, proboha, a co byla poslední věc, co jsem dělal já?”
(Mel šeptá Jemainovi, co dělal on sám)
Jemaine: “Eh, uh”
Bret: “Co jsem udělal já?”
Jemaine: “Nechci to říkat Brete, ale myslím, že by ses měl pravděpodobně omluvit.”
Bret: “Nebudu se omlouvat, byl to sen.”
Jemaine: “Bylo to jako skutečné.”
Bret: “Už jsem se omluvil ve tvém snu.”
Mel: “Ne, neomluvil.”
Bret: “To je zklámání, já se neomluvil ve tvém snu.”
Mel: “Ty jsi ale bastard.”
Jemaine: “Ty jsi ale bastard, Brete.”
Mel: “Omluv se!”
Bret: “Omlouvám se!”
Mel: “Ok”
Jemaine: “To bych řekl!”

Naši vesnici navštívil zpěvák jménem Panda. Sanna opustila Wanaku a on jí pomohl dopravit do vesnice. Tak jsme strávili další noc v Chamois Baru. Sanna a Johanna původně přišli se mnou, Adrian z YHA tam již byl a tak jsme si příjemně popovídali. Holky a Adrian však šli domů ještě před půlnocí. Já tam potkal Pavla a chtěl jsem s ním prohodit pár slov. Musím říci, že to bylo opravdu pěkné. Pavel se mi svěřil, že nechce zpět do Evropy, ale vypadá, že bude muset. Po zemětřesení v Christchurch přišlo hodně lidí o práci a jsou pochopitelné snahy zaměstnan spíše místní, i když sami o to, pracovat v určitých oblastech, až tak zájem nemají. Vše má ale dopad na obnovování a prodlužování víz. Pavel by tu rád zůstal, ale jeho vízum brzo vyprší, a protože není kvalifikovaný pracovník. Měli jsme velmi příjemnou konverzaci, má několik podobných názorů jako já. Pokud se bude muset vracet, rád by využil ještě možnosti Working Holiday víza do Kanady (mimochodem došlo k několika změnám ve Working Holiday programu pro Nový Zéland, kde se horní věková hranice posouvá na 35 a zároveň se odstraňuje limit tří měsíců práce pro jednoho zaměstnavatele).

Potkal jsem několik jeho přátel, rovněž velmi fajn lidé. Několik z nich bylo překvapeno, když jsem zmínil, že tady žiju od října, 2010 a ještě mě neměli možnost zaregistrovat. Skoro každý z nich pracuje v hotelu Hermitage na různých pozicích. Povídal jsem si také se dvěma lidmi z DOC a celá noc skutečně byla velmi povedená, zvláště když tam pak přišly tři dívky, které měly na sobě speciální kostýmy. Když jsem pak jedné dal svůj e-mail, byla štěstím bez sebe. :) Byla tam také Fiona, ale z Hermitage (pravděpodobně jde o populární jméno v anglicky mluvícím světě). Chtěl jsem si vklidu promluvit s Pavlem, ale ona nás neustále přerušovala, protože prý jsem u nich hrozně populární tím, že neustále kupuji speciální zákusky, že prý kvůli mě objednali nějaké speciální zásoby. :) Mě to osobně moc chutná a příjde mi to lepší než třeba čokoláda. Několik Pavlových kamarádů se zajímalo o české fráze, velmi nezdvořilé věci, takže to tu nebudu raději moc rozepisovat. :) Bylo to však skutečně velmi zajímavé. Zpět na své místo jsem se vrátil ve 3 hodiny ráno. Chtěl jsem jít na Mueller Hut, ale nějak jsem se necítil úplně čilý na takovou nálož fyzické aktivity. Počasí bylo úžasné, ale rozhodl jsem se, že to odložím na svůj příští den volna. Bylo mi to trochu líto, protože den předtím jsem potkal velmi fajn Němce z Frankfurtu nad Mohanem, který skutečně na ten Mueller Hut vyšel.

Můj pobyt zde ve vesnici je skoro minulost. Březen je můj poslední měsíc a navíc v pátek, 11 března začal další měsíc mého pobytu tady. Nicméně definitivně jsem si potvrdil, že tady nemá smysl cokoliv plánovat, protože člověka skoro neustále něco překvapuje. Před několika dny mi volala jedna žena z Aucklandu, že splňuji určitá kritéria pro práci jako BI specialista pro jednu z místních bank. Ptala se mě, kde jsem, co dělám a jak rychle jsem schopen dorazit do Aucklandu. Moc mě to potěšilo a rozhodně se tomu nebráním, problém je, že mé pracovní povolení je skoro minulost a byla by tam nutnost mě sponzorovat. Slíbila, že zjistí, jestli jsou ochotní mě sponzorovat. Pokud ano a vyberou si mě, nemám vůbec nic proti. Nicméně, ať to dopadne jakkoliv, tak vím, že nebudu zklamaný, protože díky tady tomu všemu jsem si uvědomil, co je pro mě důležité. Než jsem sem přijel do Mt. Cook vesnice, myslel jsem si, že mám ve spoustě věcí jasno, ale jen jsem si potvrdil, jak moc jsme limitování svou vlastní fantazií. Život tady mě přesvědčil, že se lze mít dobře prakticky všude. Mám však mnohem více nezdopovězených otázek, vím jen, že oblast ve které momentálně pracuji, je pro mě skoro uzavřená kapitola. Na tomto světě je krásné, že ho nelze celý pochopit, ale za to lze s jistotou tvrdit, že pokud se člověk pro něco rozhodne, věří tomu a náležitě se tomu věnuje, výsledky se dostaví. A je úplně jedno, co to je. Neexistuje něco jako jediná správná cesta. Nicméně já už se celkem těším na další cestování a vy se můžete těšit na příliv nových článků a fotek. Do té doby se mějte moc hezky. :)

This entry was posted in Nový Zéland . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>