Tasman Valley


Jak z mých předchozích zápisků víte, žiji v malé vesničce. Když je pěkné počasí a mám volno, tak se snažím co nejvíce prozkoumat zdejší krásy, zvláště, když můj pobyt je už skoro u konce. Včera jsem se rozhodoval mezi Mueller Hut a Tasman Valley. Protože předpověď počasí nebyla přiznivá, rozhodl jsem se nakonec pro Tasman Valley, neboť lezení po horách může být trochu ošemetné, když vám příliš počasí nepřeje. Tasman Valley ale není co byste kamenem dohodili, a tak jsem se zastavil ve YHA a půjčil si horské kolo. Dali mi speciální slevu, helmu (která je povinná), zámek na kolo a já mohl vyrazit.


I když jsem na kole neseděl už pěkně dlouho, vše bylo v pořádku. Výlet byl velmi příjemný, počasí bylo nádherné. Když jsem přejížděl jeden celkem úzký most, slyšel jsem auto za mnou. Zastavil jsem, odebral se na stranu s kolem a chtěl ho nechat přejet. Byl to člověk z DOC a řekl mi, že pro něj by nebyl problém pomalu jet za mnou a až poté někdy předjet. V tu chvíli jsem si neuvědomil, že momentálně nejsem v mé rodné vlasti, kde ne všichni řidiči jsou takto trpěliví. Když jsem přijel, zamkl jsem si kolo a vydal se na obchůzku. Potkal jsem Toma a Charlieho, kteří se právě vraceli z kayaků. Potkal jsem také pár z Austrálie. Ti mě obdivovali a gratulovali, že jsem zvládl na kole takový terén, zvláště když mě předjížděli a prach z cesty mi sem tam přistával v očích. Mou první zastávkou byl Blue Lake. To místo bylo velmi kouzelné. Poté jsem se vypravil podívat se na Tasman Lake pěkně z výšky. Neměl jsem vhodnou obou, ale stálo to za to. Pěkně z výšky jsem také viděl, že Blue Lake není jen jeden, ale je jich tam hned několik. Vypravil jsem se tedy zpět na další průzkum. Terén byl trochu drsný, ale poradil jsem si a odměnou mi byla skutečně pěkná podíváná. Zpátky jsem mohl jít stejnou cestou jako předtím, ale protože mám rád, když se někde ocitnu, hledání nových cest a zážitků. Vydal jsem se tedy úplně jinudy. Neměl jsem moc ponětí kde jsem, ale intuice mě opět nezklamala a já se celkem brzy objevil v táboře, kde na mě čekalo mé jízdní kolo.

Já ho však nechal ještě pěkně zamknuté a vydal se na další průzkum. Šel jsem blíže k Tasman Lake a potkal několik skupin z Christchurch. Celkem mladí kluci mi doporučovali, ať skočím do vody, že je prý celkem teplá. Většinou mi lidé tipují, že jsem buď z Německa nebo Švédska. Tihle kluci mi tipovali, že jsem z Francie. :) Když jsem dorazil blíže k jezeru, všiml jsem si spousty vybavení, které patří hotelu Hermitage. Protože počasí bylo vskutku příjemné, nebylo překvapení, že k místu přicházelo mnoho dalších skupin. O něco rychlejší byli dva průvodci, kteří začali vše chystat. Jeden z nich si pak začal docela nahlas zpívat a jeho hlas se pak pozvolna rozléhal celým údolím. O zábavu tak nebyla nouze. Než jsem opustil místo, potkal jsem ještě příjemný pár z Chritchurch a jednoho člověka původem z Ukrajiny, který žije už dlouho na Novém Zélandě a se kterým jsem si také celkem příjemně popovídal. Když jsem se vracel zpět do vesnice, v jednom místě jsem se musel zastavit a pochopil jsem, proč jsem předtím potkal pár lidí z DOC. Stala se tam nehoda a oni ji jeli vyšetřovat. Když jsem se pak vracel, už tam stála jen odtahová služba, která to auto tahala z příkopu. Udělal jsem pár fotek a měl jsem obrovskou výhodu jízdniho kola, že jsem mohl po chvilce pokračovat, i když silnice byla z velké části zablokovaná. Když jsem se vrátil do vesnice, byl jsem velmi unaven, ale velmi spokojen, protože celý den byl velmi povedený. Na chvilku jsem prohodil pár slov se Zuzkou a Tomem a šel na chvilku do YHA na internet. Tam bylo celkem rušno, spousta postarších lidí se velmi hlasitě bavila a já si tam sedl pěkně na gauč a zkontroloval některé věci online. Brzy si však přisedla velmi sympatická žena ze Švýcarska a tak jsme si tam docela slušnou dobu pěkně povídali. Únava byla ale stále silnější a tak jsem YHA celkem rychle opustil.

V restauraci je stále o zábavu postaráno. Na jednu stranu je můj pobyt skoro u konce, ale na tu druhou někdy dělám opravdu zábavné kousky. Většinou úmyslně, ale někdy se podaří něco nečekaného. Asi před dvěma týdny jsem měl skoro hotovou práci, bylo trochu rušněji, ale zbývalo mi vynést koše se smetím a mopem přejít podlahu. Nic těžkého, ale když jsem vynášel odpad, nevšiml jsem si, že je zaklapnutý zámek. Po návratu jsem to poznal velmi rychle. V restauraci zbyl jen Charlie, který byl ve své kanceláři ponořen do své práce. Já zkoušel klepat, obcházet restauraci, ale nebylo mi to přiliš platné. Vrátil jsem se zpět k bočnímu vchodu a doufal jsem, že Charlie půjde brzo domů, jak tomu většinou bývá. Zrovna ten den ale moc na spěch neměl a objevil se asi po čtyřiceti minutách a byl překvapen. Říkal, že mám štěstí, někdy končívá až o půlnoci. Další den bylo o zábavu postaráno. Fiona mi doporučovala házet kamínky Charliemu do okna nebo prostě jít domů. Moje nevýhoda však je, že má trpělivost je skutečně nekonečná a nedokážu jen tak něco zabalit a jít, vždy se snažím vše rozdělané dokončit. Když něčemu věřím, tak mě nic nezastaví. Tak alespoň už vždy ověřuji i zámky. :)


Sanna je jinak velmi zajímavá spolubydlící. Z nějakého důvodu mi čas od čas něco uvaří. Vždy mě zajímá proč, ale tuším, že to má nějakou souvislost s jejím přítelem, kdy na mě zkouší své recepty, aby to pak mohla uvařit i jemu. Často ho navštěvuje a Jamie je prý sám velmi dobrý kuchař, tak věřím, že si vždy dobře pochutnají, neboť i Sanna připravuje velmi dobrá jídla. Nedávno jsem jim našel recept na vegetariánské lasagne a věřím, že se jim to povedlo úspěšně realizovat. Sanna však nyní drží nějakou speciální dietu. Před několika dny si také holila nohy. Když jsem šel spát, začala a když jsem se pak za nějakou dobu vzbudil a potřeboval jsem na záchod, stále pokčaovala. Je vidět, že je velmi pečlivá. :) Společně jsme pak obdivovali Fionu, která je schopna pracovat jako dva lidé.


V restauraci je pak znatelné, že hlavní sezóna je už za námi. Méně lidí, méně starostí a navíc během několika dní přijede kuchař z Jordanu, který má víza na dva roky a věřím, že to tady velmi pomůže. Já přeji všem hodně štěstí. Když jsem se minulý týden vracel z restaurace do svého příbytku, potkal jsem Fionu z Hermitage. Nebyla opilá, tak i naše konverzace měla úplně jinou úroveň. Původně jsem si myslel, že je z Nového Zélandu, ale překvapila mě, když řekla, že její země je Švýcarsko. Její táta je však původem Novozélaňdan, a tak nemá problém pobývat i tady. Velmi však musím poděkovat svým přátelům, kteří mě podporují prakticky od počátku, co jsme se potkali. Doporučili mi velmi zajímavý materiál, který jsem si zakoupil, pořádně přečetl a skutečně musím říci, že mi to pomohlo se posunout, odstranit některé zažité stereotypy, kdy jsem si říkal, že to tak prostě musí být. Hodně mi pomáhá i samotný pobyt tady, ale je jisté, že bez nich byl zdaleka nebyl tam, kde jsem (a teď nemyslím Mt. Cook nebo Nový Zéland). A za to jim patří velký dík. Stejně tak mám radost, že Green Stone, který jsem poslal jen tak v obálce a přidal lehkou výstuhu, dorazil úspěšně do Česka. Díky za podporu i vám ostatním a v nejblišších dnech/týdnech se těšte na další části mého cestovatelského reportu.

This entry was posted in Nový Zéland . Bookmark the permalink.

2 Responses to Tasman Valley

  1. Jenny says:

    Sounds like you’re doing great! And your pictures are gorgeous.

  2. radek says:

    Thank you Jenny :) ..

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>