Wanaka a Queenstown, Jessica a Karlie

Poté co jsem opustil Mount Cook, dal jsem sám sobě slib, že zkusím udržet svůj blog co nejvíce aktuální. Než jsem začal pořádně cestovat, tak situace byla celkem jednoduchá. Spoustu věcí jsem mohl předvídat a psát adekvátní souhrny. Vše se ale změnilo a věci se mění rychleji, než jsem si kdy dokázal představit. Přesouvám se z jednoho místa na druhé, poznávám spoustu zajímavých lidí a vše se snažím vychutnat jak to jen jde, protože vím, že můj čas tady se postupně krátí. V nejbližších týdnech tak očekávejte přísun dalších článků, kde nebude nouze ani o spoustu fotek.

Mé další kroky vedly do Wanaky. Tam jsem sice přijel se Zuzkou, ale každý z nás měl jiné představy o tom, jak ideálně trávit volný čas. Zuzka chtěla jít do Mount Aspiring národního parku, já chtěl prozkoumat další části tohoto městečka, které jsem předtím nestihl. K přesunu jsme použili stejnou společnost jako předtím a vše opět bylo v nejlepším pořádku. Měli jsme krátkou zastávku v městečku Cromwell, kde Zuzka potřebovala na záchod. Ve Wanace pak řidič zastavil přímo u YHA a my si vzali klíče k našim místnostem. Místnost jsme měli již zarezervovanou z Mount Cook, výsledek předčil mé očekávání, protože jsme dostali velmi pěkný pokoj pro čtyři osoby. Velmi se mi líbil příjemný interiér a starý zámek na záchodě. Zuzka potřebovala nové kalhoty a mobil, který předtím ztratila. Šli jsme tedy nakupovat, navštívili jsme několik obchodů, odkud jsme také úspěšně odešli. Zuzka pak chtěla pokračovat s nákupy, ale mě osobně se takto čas trávit nechtělo, tak jsme se rozloučili a já se vrátil zpět do mého hostelu.

Musím říci, že to bylo pravděpodobně jedno z mých nejlepších rozhodnutí, která jsem kdy udělal. Když jsem se vrátil, začal jsem si připravovat nějaké materiály pro svou Skype konferenci s jedním mým kamarádem a kolegou z Prahy. Byl jsem sám na pokoji, když se otevřely dveře a předemnou stála jedna z mých spolubydlících, která posléze vešla dovnitř. Jmenovala se Jessica, byla z Chicaga a musím říci, že jsem si skutečně užil její přítomnost. Když jsem byl ve Wellingtonu, potkal jsem výjimečnou dívku z Michiganu, Jenny, která když jsem byl v Tasman Lake, mi napsala velmi fajn zprávu a já byl velmi spokojen. Samou radostí jsem to pak řekl svým kolegům, ale ti se mi začali akorát smát a začali si dělat legraci z amerických žen. Já však vím, že USA je veliká země, je tam pravděpodobně více lidí, než téměř kdekoliv jinde. Vím také, že ne všichni tam v těch končinách jsou příjemní. Jessica kupříkladu žila jednu dobu blízko Hollywoodu a říkala, že někteří její sousedi se chovali velmi nepřirozeně. Mám ale mluvit za sebe, tak mohu říci, že na základě mé zkušenosti vím, že mnoho lidí z USA je velmi fajn, ale velmi to záleží na regionu, odkud daný jedinec pochází. S Jessicou jsme pak měli velmi fajn konverzaci, mluvili jsme o umění (řekl jsem ji, že vůbec neumím kreslit), hudbě, filmech a (překvapivě) o Novém Zélandě, Austrálii a USA.

Ukázal jsem jí několik příspěvků, které mám celkem rád. Mluvili jsme například o Francouzské nové vlně, stejně jako o českém jazyce. Povídali jsme si také o rozdílech mezi USA a zbytku světa. Ne každý však byl rád, že jsme si tak povídali. Zuzka byla ve stejné místnosti a nic neříkala, po chvilce mě ale napomenula, i když jsem věřil, že mluvím velmi tiše. Konverzaci s Jessicou jsme dokončili další den, s jejím souhlasem jsem udělal památeční fotku a i když jsem ji znal jen krátkou dobu, byl jsem velmi rád, že jsem po dlouhé době poznal člověka jako ona.

Další den jsem se procházel po městečku. Navštívil jsem známý Puzzle World ve Wanace. Celkem příjemně jsem se bavil v místnostech plných iluzí, horší to pak bylo v samotném labyrintu. Bylo nezbytné projít bludištěm, najít záchytné body a pak se úspěšně dostat do cíle. Záchytné body se mi podařilo najít úspěšně, problém však byl s cílem, kdy jsem celkem nepěkně bloudil a v podstatě chodil pořád dokola. Někteří to vzdali, mě se to po usilovném hledání nakonec podařilo. Když jsem to místo opustil, vydal jsem se na výšlap hory Mount Iron. Výška byla celkem příjemná, nebyl to takový zápřah jako třeba Red Tarns v Mount Cook. Zvládl jsem to bez nějakých velkých zásob a únavy. Ve stejný den jsem se pak sešel se Sannou, mou bývalou kolegyní, která teď žije ve Wanace a kde chce zůstat tak dlouho, jak to bude jen možné. Pozval jsem ji na pivo, ona mi ukázala velmi příjemné místo, kde čepují lokální pivní produkty, které jsou navíc velmi dobré. Odpoledne jsem si udělal vlastní pizzu a začal přemýšlet, co dál. Večer jsem se dočkal menšího přikvapení. Ve YHA Wanaka se každý večer promítají filmy. Výběr je vcelku pestrý, pro ten večer byl připraven Donnie Darko k premiéře. Možná ten film neznáte, ale já ho mám celkem rád, a tak jsem se tam vypravil. Poté jsem se vrátil do svého pokoje a vzdáleně jsem prohodil pár slov se svými přáteli z Česka a Německa. Vypadá to, že někdy příští týden se vrátím na Severní ostrov. Mlj německý kamarád Martin si pořídil auto a navrhl mi společné cestování, když rovnoměrně rozdělíme náklady. Mně osobně se ta myšlenka velmi líbí, a protože Martina znám velmi dobře osobně, souhlasil jsem.

Další den ve Wanace jsme šli nakupovat. Zuzka potřebovala nový telefón a já přemýšlel nad tím, jak poslat větší balík knih, které jsem používal ke studijním účelům, zpět do Evropy. Setkal jsem se také opět se Sannou a můj zhruba desetikilový balík jsem skutečně poslal a věřím, že vše může být i v pořádku doručeno. Musel jsem také změnit místnost, protože původně jsem si svůj pokoj rezervoval pouze na dva dny a chtěl jsem si vše o jednu noc prodloužit. Původní místnost byla totiž už plně zarezervována. Když jsme na recepci řešili číslo pokoje, bez váhání jsem vytasil číslo 17. To byla totiž místnost, kde jsem pobýval původně a kde jsem potkal moc fajn lidi. Když jsem tam vešel znovu, potkal jsem tam pár z Dánska. Byli velmi příjemní a tak nebylo překvapením, že jsme si i příjemně popovídali. Večer jsem navštívil Sannu znovu a společně jsme šli do kina na film Get Low. O ten film mi ale až tak nešlo, slyšel jsem, že Wanaka má celkem zvláštní kino, prý světově unikátní a chtěl jsem vědět, proč. Nejdříve jsem si myslel, že jedno podobné máme v České Republice, ale když jsem vešel do promítacího sálu, pochopil jsem, že jsem se mýlil, a to kino bylo opravdu specifické.

Když jsem se pak vrátil zpět do mé místnosti, potkal jsem tam další dívku. Jmenovala se Karlie a opět jsem byl velmi rád, že jsem ji poznal. Byla z Kanady, z province Britská Kolumbie a tak nějak cestovala kolem. Dal jsem jí nějaké tipy a rovněž jsme si povídali o našich zkušenostech. Poslední den ve Wanace jsem se pak rozloučil se Suzkou. Jela zkoumat ledovce na West Coast, já měl jiné plány. Bylo to pravděpodobně naposled, co jsem ji viděl tady na Novém Zélandě. Já si ještě ve Wanace vypůjčil kolo na půl dne a jel zkoumat místa, která jsem viděl z vrcholu Mount Iron. Bylo to kolem jezera a bylo to skutečně moc nádherné. Některá místa jsem poznal z mých dřívějších toulek, ale výhodou bylo, že při svém ježdění na kole jsem měl absolutní svobodu. Navštívil jsem nádherné pláže a pozoroval velmi specifický životní styl. Sem tam jsem se i dost nasmál, kdy mi například spadl řetěz z kola a kdy ho bylo potřeba vrátit zpět. Ale ještě jsem si to pamatoval, jak se to dělá, tak jsem mohl pokračovat. Sem tam jsem totiž jezdil opravdu drsným teréném. Když jsem se vrátil do YHA, měl jsem možná tak hodinu do odjezdu do Queenstownu. Chtěl jsem se rozloučit symbolicky pitím místního piva. Zašel jsem si tedy do ono speciálního baru a objednal si jeden černý kousek.

Když jsem popíjel a k tomu jedl zákusky, poznal jsem, že vedle mě sedí jeden člověk z Thajska, kterého jsem jednou potkal v Mount Cook vesničce, kdy jsem mu pomáhal najít cestu. Seděl teď vedle mě společně se svou rodinou. Jeho jméno bylo Sante a velmi pohodový člověk. Pozval mě do Thajska, kdy mi zároveň dal svou vizitku. Také zdůraznil, že v Thajsku jsou pouze tři druhy počasí – horko, zatraceně horko a velmi horko. Vrátil jsem se zpět do YHA a rozloučil se s Karlie, a poté šel vyčkávat na svůj spoj. Byl jsem ale velmi štastný z toho, jakým způsobem jsem si vychutnal Wanaku a že se mi podařilo potkal lidi, kteří mi byli velmi blízcí svým přístupem. Jsem si jistý, že na ně nikdy nezapomenu.

Cesta do Queenstownu pak byla velmi fajn. Měli jsme jednu zastávku v Cromwellu a jednu několik kilometrů za Cromwellem. Bylo tam malý obchůdek s ovocem a zeleninou. Pravděpodobně nějací známí onoho řidiče. Každý nakupoval pořádné zásoby, nejspíše na blížící se zimu. Mě zaujalo jedno jablko. Vypadalo opravdu dobře, tak jsem si ho koupil. Zaplatil jsem osmdestát centů a vychutnal si ho ještě před prodejnou. V mezičase jsem prohodil pár slov s řidičem autobusu, který byl původem z Queenstownu a s jeho kamarádem, jenž byl z Austrálie a který když se dozvěděl o tom, že jsem z České republiky, začal mluvit o značce Škoda auto. Před mnoha lety totiž vlastnil jeden model. Bylo to ještě v dobách, kdy Česko a Slovensko byl jeden stát pod totalitní nadvládou. Na tom samém místě jsem vyzkoušel také několik zelených kiwi a několik dalších specialit. Bylo to velmi příjemné. Viděl jsem také několik příjemných scenérií a hlavou se mi honily myšlenky týkající se Queenstown. Několik lidí to místo nenávidí, několika dalším nevadí. V mé hlavě se každopádně vyrojilo spousta otázek. Ubytování jsem měl zaplacené na dvě noci. Když jsem přijel, složil jsem si zavazadla do pokoje a začal se samotným průzkumem onoho slavného Queenstownu.

Mnoho míst má nějakou přezdívku a ani Queenstown není výjimkou. Můžete tak slyšet názvy jako hlavní město atrakcí nebo také nejlepší místo pro noční život. V Rough Guide průvodci se můžete dočíst, že Queenstown je vlastně obětí své vlastní popularity. Pravdou je, že kolem můžete najít mnoho atrakcí. Máte rádi bungee jumping? Běžte do Queenstown a užívejte. Vypadá to totiž jako by celé městečko bylo takto navržené. Já osobně si nedokáži představit trvalý život zde, a to mi vůbec rušná místa nevadí. Přitom samotné místo je velmi pěkné a lze dělat skutečně nespočet věcí. Já jsem vše důkladně prozkoumal a vše si řádně užil. Jsem si ale jistý, že na Novém Zélandě a ve světě jsou mnohem příjemnější místa k životu. Já jsem však na dovolené, a tak jsem to neřešil. Chodil jsem ulicemi, potkával lidi a navštěvoval místa, která mě nějakým způsobem zaujala. Velmi příjemné bylo procházet se ulicemi a cítit vůně různorodých kuchyní. Atmosféra skutečně nepopsatelná, nicméně kdybych si měl vybrat mezi Queenstownem a Wanakou, volím spíše Wanaku. V Queenstownu jsem neměl žádný wow efekt, ale nebyl jsem ani zklamaný. Vlastně jsem se měl velmi dobře.

Opět jsem potkal Santeho a jeho rodinu z Thajska. Příjde mi to hodně zvláštní, že často potkávám určitý typ lidí. Když jsem třeba rezervoval nějaké aktivity v Queenstownu, potkal jsem Jasona z Mount Cook a jeho rodinu. Mohl jsem se tak konečně řádně rozloučit, protože když jsem opouštěl Mount Cook, Jason byl pryč na malé dovolené. Mí spolubydlící byli v pohodě. Sdílel jsem pokoj s lidmi z Nizozemí, Rakouska, Hong Kongu, Irska a Španělska. Noční život v Queenstownu je skutečně pestrý. Sice jsem nenavštívil žádnou hospodu, ale když jsem se procházel po městě, viděl jsem spoustu pouličních umělců. Jinak jsem využil místní autobusy k drobnému cestování. Bylo to velmi veselé, už proto, že nebrali platební karty (už jsem si zvykl u sebe nenosit příliš mnoho hotovosti). Veselo bylo i proto, že normálně tady cestuji bez nějakých striktních plánů. Prostě mám vše připravené a kde se mi líbí více, tam se zdržím, jinak jdu o dům dál. V daný den jsem se chtěl podívat k jednomu vzdálenějšímu jezeru blízko Arrowtown. Zvolil jsem autobus, který tam údajně jel, ale sám jsem byl překvapen. Řidič už byl na konečné a chtěl mě vysadit. Normálně s tím nemám problém, ale když jsem viděl, že jsem někde urpostřed nějaké luxusní zástavby, uprostřed ničeho, hlavou se mi začaly honit myšlenky a já přemýšlel, jak se odtama v rozumném čase dostanu zpět. Nakonec jsem to nehrotil a s řidičem dojel zpět do Franktonu, což byl takový hlavní uzel. Byl jsem moc rád, protože ono skutečně města tady mají velmi blízko těm americkým a některé věci nejdou tak automaticky, jako v kontinentální Evropě. Když jsem se pak vrátil do YHA, zarezervoval jsem si lístek do Te Anau.

Když čtete tento příspěvek, už tam nějaký čas pobývám a jsem absolutně spokojen. To místo je úžasné. Potkal jsem také výjimečnou dívku ze Švédska na palubě autobusu a musím skutečně říci, že pobyt tady v Te Anau předčil všechna má očekávání, ale protože to už je jiný příběh, pro dnešek se pomalu rozloučím. :)

This entry was posted in Nový Zéland . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>