Te Anau, Doubtful Sound, Milford Track

Jak jsem již psal dříve, Wanaku a Queenstown jsem si velmi vychutnal a byla to příjemná zkušenost. Chtěl jsem vyzkoušel ale něco jiného. Jeden můj dobrý kamarád mi řekl, že není důležité, kde člověk je, ale co zažije. Souhlasím. Na Novém Zélandě je však několik míst, které bych rád viděl. Před několika dny jsem četl o místě se zajímavě znějícím jménem Te Anau s celkem příjemnou dostupností do míst jako Doubtful Sound nebo Milford Sound. Přečel jsem si nějaké informace na Internetu, zkontroloval průvodce a byl jsem si jistý, že tam musím jít. Když mi vypršelo ubytování v Queenstown, zarezervoval jsem si nový pobyt v Te Anau a začal jsem se velmi těšit, navzdory faktu, že autobus opouštěl Queenstown vcelku v brzkých ranních hodinách.

Ačkoliv mě čeká příští týden cestování po severním ostrově autem s mým kamarádem z Německa, mám celkem jízdu autobusem rád, pokud jde o kratší vzdálenosti, protože to je příležitost, jak potkat spoustu zajímavých lidí. Ve YHA v Queenstown byla dívka, která rovněž cestovala do Te Anau. Když jsem sedl do autobusu, začal jsem si s ní povídat. Jmenovala se Malin, měla podobné plány jako já a vypadala, že je to velmi fajn holka. Povídat si s ní bylo velmi příjemné a tak cesta uběhla velmi rychle a do Te Anau jsme dorazili bez větších potíží. Řidič nás vysadil někde uprostřed města. Ptali jsme se ho, kde je YHA a něco nám i poradil. Drželi jsme se jeho rad a ztratili se. :) Potkali jsme jednoho asijata a ten měl stejný problém. Vytáhl jsem svého průvodce a koukl do mapy. Byl jsem úspěšný a po chvilce listovaní jsme si poradili, pozici našli na mapě a nakonec i ono YHA reálně našli.

Budova vypadala velmi dobře, interiér byl úžasný. Mezi jednotlivými YHA na Novém Zélandě je několik rozdílů v kvalitě, ale ten v Te Anau patřil jednoznačně mezi ty lepší. S Malin jsme se chtěli ubytovat, ale v danou chvíli to nebylo možné, protože ještě byl úklid v plném proudu. Žena na recepci sdělila, že měli celkem velkou skupinu minulou noc a tak není ještě vše připraveno. S Malin jsme složili všechna zavazadla do úschovny a společně se vydali na průzkum Te Anau. Procházku s ní jsem si velmi užil. Povídali jsme si o různých věcech a měla přesně ten typ osobnosti, který je mi blízký. Během naší procházky tak bylo o zábavu postaráno. Například se zajímala o to, jaké jídlo máme nejraději v České republice. Řekl jsem, že kachní maso je celkem populární, ale místo kachna mi rozumněla pes (duck/dog). Byla trochu zaskočená, protože sama má dva psy. Poté jsme se jen smáli tomuto nedorozumnění a já dodal, že mě pravděpodobně nepozve k sobě domů, protože bych jí mohl sníst její dva psí miláčky. :)

Povídali jsme si například o Te Anau jezeru a navštívili jsme tamější informační centrum. Bylo tam několik materiálů o Mount Cook vesničce, tak jsem jí ukázal několik propagačních materiálů týkajících se Mueller Hut. Poté co jsme opustili ono informační centrum, jsme si zašli společně na kávu. Našli jsme velmi příjemnou restauraci, kde jsme si objednali a posadili se na chviličku. Ukázal jsem Malin několik mých fotek z poslední doby a jen jsme si povídali, popíjeli a čekali, až se budeme moci ubytovat ve YHA Te Anau. Když ten čas přišel, ubytovali jsme se a domluvili jsme, že se můžeme znovu sejít ve 3 hodiny odpoledne a vyjít společně znovu. Měl jsem stále vcelku dost času a tak jsem položil má zavazadla do mé místnosti, něco málo snědl a zkoušel vymýšlet další nápady, jak si co nejvíce užít můj čas na Novém Zélandě. Ve tři jsme se pak skutečně sešli v hlavní hale a opět chodili po venku, okolo jezera. Použili jsme první část Keplerova Tracku. Po chvilce jsme mohli pozorovat několik lokálních ptáků, kteří se vyskytují pouze na Novém Zélandě, a to ještě jen v některých částech. Bylo tak možné vidět několik papoušků Kea, stejně jako pár Tui například. Pozorovali jsme jezero Te Anau and hory. Bylo tam několik mráčků okolo těch hor a vše mělo takovou zvláštní kouzelnou atmosféru.

Když jsme šli zpátky, rozhodli jsme se zamluvit nějaké aktivity. Navštívili jsme speciální místo a Malin zamluvila Doubtful Kayak trip. Já také zamluvil Doubtful Sound, ale byl to výlet na lodi. Ten den byla nějaká akce a počasí vypadalo, že by nám mohlo i přát. Poté co jsme opustili dané rezervační centrum, s Malin jsme si zašli do kina na dokument o Fiordlandu. V mezičase jsem navrhl, že bych mohl pro nás dva připravit nějakou večeři. Byl tam malý obchůdek Four Square, tak jsme měli dostatek surovin. Malin nakoupila lístky a byla to velmi příjemná podívaná. Oba jsme pak byli mnohem více natěšení na výlet do Doubtful Sound. Když jsme se vrátili do YHA, zjistil jsem, že mám k dispozici jen nezbytný základ pro pizzu. Zbytek surovin jsem dokoupil v supermarketu. Samotná příprava pizzy byla pak trochu improvizace. Společně jsme tvořili vše od pořátku, byla to velmi dobrá spolupráce. Když jsem pak výsledné dílo pokládal do trouby, doufal jsem do poslední chvíle, že výsledek se podaří. Našli jsme pak prázdný stůl. Nakoupil jsem také trochu sýrového koláče, který posloužil jako dezert. Vytáhl jsem pizzu z trouby a začal se servírovaním samétné večeře.

Byl jsem sám překvapen, ale výsledek byl úžasný. Pro nás oba byla pizza velmi výborná. Malin řekla, že bych mohl být kuchař. :) Po večeři nebyl problém servírovat dezert. Poté jsme navštívili velmi fajn restauraci. Vypili jsme trochu piva a užívali si celou atmosféru, která byla všude okolo. Pro mě osobně to byl jeden z nejlepších dní na Novém Zélandě, ale stále jsme měli vcelku dost času. Chtěl jsem Malin ukázat několik epizod Flight of the Concords. Procházeli jsme celým hostelem a zkoušeli najít klidné místo pro sledování. Rozhodli jsme se navštívit můj pokoj, protože jsem se domníval, že všichni mí spolubydlící by mohli být někde venku, nicméně všichni byli vevnitř. Jednalo se o několik lidí ze Španělska, New Yorku a Belgie. Ale byli velmi fajn. Zkoušeli jsme se však dívat na pár videí, ale hluk byl opravdu výrazný, a tak jsme si sedli na jedno fajn venkovní prostranství, kde jsme strávili chvilku a poté jsme si sedli ještě na jedno speciální místo. Na několik částí Flight of the Concord jsme se možná dívali přes hodinu a bylo to skutečně moc fajn. Myslím, že oba jsme si celý den velmi užili a sám jsem byl za tu fajn společnost velmi rád.

Další den jsem musel vstávat poměrně brzy kvůli oné Doubtful Sound zkušenosti. Původně jsem měl zamluvenou pouze jednu noc ve YHA, a tak jsem musel ještě ráno zabalit svá zavazadla a opustit mou místnost a zavazadla složit v úschovně. Byla to stejná situace jako předešlou noc, kdy nová místnost ještě nebyla připravená. Jakmile jsem vše připravil, opustil jsem YHA a šel jsem vyčkávat na můj spoj pro Doubtful Sound. Potkal jsem jednoho Francouze venku, ale ten se připravoval na Milford Sound. Můj autobus zastavil celkem brzy. Nejprve jsem si myslel, že jde o určitou variaci školního autobusu, ale řidička mi dovolila nasednout. V Te Anau jsme pak zastavili na mnoha místech a postupně přibrali mnoho dalších lidí. Společně jsme pak dorazili na místo zvané Manapouri, kde dvě malé loďky na nás čekali. Sedl jsem si vedle okna a byl jsem velmi natěšený. Byli tam dva kapitání a když nastoupili, jeden z nich se zeptal, jestli na palubě je někdo, kdo se jmenuje Tomášek. Hlavou se mi začalo honit, jestli jsem náhodou něco nezapomněl, ale chtěli mi dát pouze oběd, který jsem si objednal. Vše tak vypadalo dobře a my mohli opustit přístav.

První částí celé výpravy bylo přeplout jezero Manapori a doplout na místo zvané West Arm. Byla tam také speciální elektrárna a my absolvovali malou exkurzi. Bylo to velmi zajímavé. Dozvěděl jsem se, že šlo pravděpodobně o největší novozélandský úspěch. Byli jsme v autobuse a řidič nás vzal do tunelu. Vcelku zábavná věc byla, když měnil směr jízdy uprostřed úzkého tunelu a autobus v něm otočil o 180 stupňů. Po dokončení exkurze jsme vyjeli na zajímavý kopec, kde jsme mohli pozorovat Doubtful Sound, a vlastně naše budoucí kroky, pěkně z výšky. Bylo to velmi pěkné. Po chvilce nás řidič vysadil blízko dalších lodí, kde jsme se později i nalodili. Počasí bylo nádherné a celá plavba byla úžasná. Mohli jsme pozorovat vodpády, skály a několik nádherných částí celého Fiordland Národního Parku. Doubtful Sound byl blíže a blíže. Dostali jsme se tak až na Tasmanovo moře a bylo to velmi zajímavé, protože jsme zažili několik fajn momentů. Mohli jsme pozorovat delfíny, tučňáky se žlutým zabarvením hlavy (velmi vzácný druh) a tuleně, kteří relaxovali na jednom z kamenů. Všichni na palubě nafotili mnoho snímků. Měli jsme jednu zastávku blízko vodopádu, kde jsem si mohl osahat kapky valící se vody. Pro mě osobně velmi silný zážitek. Největším problém však byli takové mušky, které létaly všude kolem. Pokousaly mi i ruce trochu, ale bral jsem to jako součást celé zkušenosti, protože rozhodně nešlo o ojedinělý jev. Když jsme opustili lodě, nasedli jsme znovu na autobus a vydali se zpět do West Arm. Dva malé trajekty byly opět připraveny. V dalších 20-30 minutách jsme dosáhli břehů Manapori, kde již čekal autobus zpět do Te Anau. Potkal jsme dva fajn lidi z Austrálie, takže čas utíkal velmi rychle.

V Te Anau jsme se setkal znovu s Malin. Její den byl rovněž velmi fajn. Rozhdla se v dalších dnech absolvovat celý Kepler track. Já chtěl navštívit ‘Soundy’ znovu. Zamluvil jsem si malou část Mildford Tracku a vzal klíče od mé nové místnosti, kde jsem přesunul má zavazadla. Přesně v té samé místnosti pak byl onen kluk z Francie, společně s jedním člověkem z Itálie. Byli velmi fajn, ale byl jsem vcelku hladový, tak místo hlubší konverzace jsem zamířil rovnou do kuchyně, kde jsem si připravil skromnou večeři. Malin si šla zabalit a připravit věci pro svůj trip a zašla si i něco nakoupit do supermarketu. Když jsem snědl večeři, sedl jsem si na klidné místo v našem hostelu a dokončoval svůj předchozí příspěvek na blogu. Když se Malin vrátila, sedla si vedle mě. Ukázal jsem jí několik fotek z Doubtful Sound. Poté jsem se už jen rozloučil. To je pravděpodobně jedna z nevýhod cestování. Můžete poznat velmi fajn lidi, ale vzhledem k často rozdílným plánům a představám se dříve nebo později vaše cesty rozejdou. Bude mi chybět, ale kdo ví, třeba se potkáme někde v Kanadě, kde by se sama ráda jednou vypravila. Ve YHA pak byl ještě pár z Doubtful Soundu. Trochu jsem si s nimi ještě povídal. Byli z Melbourne a já jim doporučil několik věcí ve Wanace. Se svými spolubydlícími jsem si povídal o holkách a do postele jsem šel vcelku pozdě. Byl jsem trochu unaven, takže mi nedělalo velké problémy usnout.

Jedna z výborných věcí další den byla, že jsem nemusel měnit svou místnost. Opustil jsem hostel pouze s foťákem a s láhví vody. Zašel jsem na domluvené místo pro Mildford Sound, kde jsem dostal lístky na trajekt. Byli tam další lidé z Austrálie, UK (Londýn) a US (Minnesota). V autobuse jsem si velmi příjemně popovídal a když jsme nasedli na trajekt, v konverzaci jsme pokračovali. V České republice mám kamaráda Ondru, který je milovník Londýna. Díky němu také něco málo o tomto městě vím. Řekl jsem o něm londýnskému páru. Stejně jako pár z US byli velmi fajn lidé. Povídali jsme si tradičně o všem, zvláště o zkušenostech z Nového Zélandu. Jejich další plán bylo navštívit Mount Cook vesničku. Dal jsem jim několik rad a popřál jim jen to nej. Nicméně, Milford byl velmi fajn. Mušky byly všude, ale počasí bylo velmi vydařené a já mohl pořídil mnoho fotek. Měli jsme několik jednodušších pochodů. Viděli jsme jedovaté rostliny stejně jako několik dechberoucích přírodních úkazů. V malé chatě jsme měli oběd. Poté jsme překročili most a prozkoumali malou část Milford tracku. Pozorovali jsme několik unikátních ptáků a koukli také na zajímavé rostliny. Opět jsem pořídil mnoho fotek. Když jsme byli v Te Anau, člověk z Austrálie mi půjčil pláštěnku. Ta ale nebyla vůbec potřeba, protože počasí bylo skutečně úžasné.

Náš průvodce byl velmi příjemný člověk z Te Anau. Ukázal nám několik fajn věcí podél tracku a my byli velmi spokojeni. Když jsme se vrátili do vesnice, se všemi jsem se rozloučil a vrátil se zpět do YHA. Na mém pokoji byla dívka z Itálie. Jmenovala se Barbara a rovněž píše blog. Přidal jsem si ho mezi oblíbené, a to i přesto, že vše je v Němčině. Tak doufám, že Google překladač funguje spolehlivě. Když se mi představila, vzpomněl jsem si na několik části z Flight of the Concord a musel jsem jí to pustit. Poslední noc v Te Anau pak byla velmi fajn. Naše místnost byla plná holek z USA a Kanady. Nebylo to překvapení pro mě, že všechny byli velmi příjemné spolubydlící. Studují v Dunedinu a strávili nějaký čas v Mount Cook vesničce, takže jsme měli i několik společných zájmů. Ráno jsem však vstal vcelku pozdě. Udělal jsem si rychlou snídani a musel jsem vcelku rychle opustit hostel. Měl jsem namířeno do Invercargill, protože jsem chtěl navštívit Stuart island. Skoro jsem zmeškal autobus, ale naštěstí se to nestalo. Opustil jsem Te Anau v neděli, strávil jsem tam tři dny a musím říci, že pro mě to byla jedna z nejlepších zkušeností tady na Novém Zélandě. Te Anau je malé městečko, ale velmi překrásné. Dovedu si tam představit strávit delší čas. Nicméně byl čas vyzkoušet něco jiného v Invercargill. Ale to už je zase jiný příběh.

This entry was posted in Nový Zéland . Bookmark the permalink.

One Response to Te Anau, Doubtful Sound, Milford Track

  1. Kamil says:

    Beautiful scenery and kind words in your article, Artman. Thanks!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>