Takový menší výlet: Wanganui, New Plymouth, Hamilton, Auckland

Vrátit se do Wellingtonu jsem se rozhodl z jednoho prostého důvodu – výlet s autem okolo Severního ostrova s Martinem, mým kamarádem z Německa. Vrátil jsem se během Velikonoc a vyčkával na Martina, než dokončí své povinnosti. Bylo pondělí, druhého května, kdy jsme společně vyrazili a v několika následujících článcích bych rád shrnul své dojmy z celého výletu.


Začali jsme ve Wellingtonu. Odhlásil jsem se ve YHA a se svými věcmi přešel na parkoviště supermarketu New World, protože naše setkání bylo domluveno právě tam. Martin však ještě musel vyřešit některé své osobní věci, a to byl také důvod, proč se trochu opozdil. Náš cíl byl jasný, cestování kolem pobřeží Severního ostrova, každé dvě noci spaní v autě a tu třetí pak v motelu, to vše tak dlouho, dokud se nevrátíme zpět do Wellingtonu. Než jsme vyrazili, rozhodli jsme se ještě nakoupit několik surovin, abychom měli něco k jídlu, proto jsme naše první kroky směřovaly k Pack `n` save ve Wellingtonu. Nakoupili jsme některé důležité věci jako pánské časopisy a pivo, protože jak Martin zdůraznil, sedm láhví piva je v Německu to samé jako jeden řízek.


Martin pracoval v části Wellingtonu zvané Khandallah. Před odjezdem se chtěl ještě setkat s některými lidmi, rozloučit se a dát si cappuccino. Vyčkával jsem na něj v autě a když se vrátil, mohli jsme konečně vyrazit. První zastávka byla Porirura. I když to bylo předměstí Wellingtonu, před příjezdem jsme neočekávali vůbec nic, a to byl také důvod, proč jsme nebyli zklamáni. Tamější jezero bylo totiž trochu znečištěné, takže jsme si připravili rychlou svačinu a pokračovali v naší cestě. Když jsem si před několika týdny povídal s Tomo, mluvila, že se pohybuje ve Wanganui. Během našeho výletu jsem neměl žádné priority, pouze jsem se těšil, že znovu mám možnost potkat Tomo, a tak jsme vyrazili směr Wanganui, navzdory tomu, že jsem neměl její číslo, a že tak nebylo vůbec jisté, jestli ji vůbec ještě uvidím.


Na naší cestě jsme minuli město Palmerston North. Pro mě osobně nic speciálního a stejně jako o mnohých jiných místech, můžete slyšet také o Palmerston North některé nelichotivé přezdívky, ale podle průvodce Rough Guide jde o město, kde můžete najít jak výborné muzeum, tak některé velmi zajímavé galerie a knihovny. Někdo také možná může být zainteresován ve faktu, že Sonny Hopkins z YHA Mount Cook se právě v tomto městě narodil. My však zkoušeli najít cestu do Wanganui, ale pokaždé jsme se někde ztratili a vrátili zpět do Palmerston North. Poprvé jsme projeli jednu křižovatku a dorazili na místo, kde však nebylo nic jiného, než obrovské stádo krav. Na podruhé to už vypadalo slibněji, ale problémem bylo, že na značkách byla pouze jména menších měst, a tedy jsme moc neměli ponětí kde jsme. Zkoušeli jsme se dívat do našich map, ale vypadalo to beznadějně. Dostal jsem však jeden skromný nápad. Vlezl jsem na nejbližší farmu a slušně překvapenému farmáři oznámil, že nemáme vůbec ponětí, kde jsme, ale že bychom se rádi dostali do Wanganui. Daný člověk nám bez problému poradil a my mohli bez obav pokračovat.


Byli jsme už skoro ve Wanganui kdy nás napadlo, že bychom si mohli trochu odpočinout. Opustili jsme hlavní silnici a zkoušeli si vychutnat jednu vedlejší cestičku, kdy jsme neměli vůbec ponětí, že jsme na souromém pozemku. Viděli jsme pak přijíždět auto a daný člověk nám taktně naznačil, že bychom měli odejít. Poslechli jsme a pak jsme pokračovali do Wanganui, kde jsme dorazili v průběhu večera. Tam jsem potřeboval najít záchody, a protože jsem měl ještě k dispozici nějaký čas na připojení k Internetu, tak i YHA. Byl jsem si totiž jistý, že tam najdu Global Gossip konektivitu, kde jsem se mohl připojit. Ono YHA jsme našli, zaparkovali venku, připojili se z auta a ověřili některé věci na Internetu. Napsal jsem Tomo a požádal ji o telefonní číslo.


Byli jsme celkem vyhládlí a stále potřebovali najít záchody. Zaparkovali jsme u Pizza Hut a zašli si na záchod dovnitř. Po návratu do auta jsem začal připravovat lososí bagetu. Měli jsme velmi zajímavé podmínky, ale uspěli jsme a věřím, že Joe z Mount Cook by mohl být pyšný, kdyby věděl, že jsme po sobě nezanechali nepořádek a výsledek byl velmi dobrý. Martin si to oblíbil dle jeho slov a požádal mě, jestli bych mohl připravit další porci. Protože byl velmi spokojený, zaskočil do nejbližšího Pack `n` save a koupil dva přípravky na čistění rukou, které se hodí, když není po ruce voda. Musím říci, že to je velmi užitečná věc. Blížila se první noc a byl čas najít vhodné místo na spaní. Rozhodli jsme se jít mimo město, ale kdekoliv jsme zastavili, vždycky se tam někdo objevil. Po celkem dlouhé jízdě jsme našli vhodné místo uprostřed ničeho. To je to pravé místo, zvolal jsem a po krátké procházce jsme se uložili ke spánku. Usli jsme celkem brzo, ale spaní v autě není zrovna zkušenost, na kterou by se člověk těšil celý den, a tak jsem byl celkem rád, že jsem mohl ještě trochu spát při cestě do New Plymouth, kde jsme vyrazili ve chvíli, kdy se začaly objevovat první sluneční paprsky.


Na místě jsme byli celkem brzy. V našich představách bylo najít přístav a byli jsme i v tomto celkem úspěšní, protože jsme tam dorazili celkem brzy. Bylo tam parkoviště a my tak měli skvělé místo pro jídlo všude okolo. Našel jsem i nějaké záchody, ale při bližším průzkumu jsem zjistil, že byli zavřené a my chtěli jít do centra města. Martin navrhl, že bych mohl řídit, ale jako první zkušenost s řízením na opačné straně silnice jsem nechtěl zvolit město. Martin tedy pokračoval a my zaparkovali poblíž veřejných záchodů. Naše další kroky pak vedly k Národnímu parku Egmont. Opustili jsme město a řídili směrem k Mount Egmont. Martin však vypadal velmi unaveně a tak jsme se domluvili, že bych mohl začít s řízením. Vyměnili jsme si sedadla a zábava mohla začít.


Jak to tak bývá, první kroky byly vcelku obtížné. I když jsem se naučil veškeré náležitosti týkající se ovládání auta celkem rychle, byl jsem trochu vydešen z představy řízení na levé straně vozovky. Řídil jsem tak velmi pomalu a držel jsem se velmi vlevo, což nebylo dobře, protože povrch tamější vozovky nepatřil k těm nejlepším a stejně tak jsme neměli to nejlepší počasí. Nicméně zvládli jsme to a zaparkovali poblíž Mount Egmont informačního centra. Počasí však bylo skutečně velmi špatné a mě osobně se vůbec nechtělo ven z auta. Nicméně, hory vypadaly opravdu úchvatně. Potřebovali jsme však také benzín a rozhodli jsme se tak vrátit do New Plymouth. Martin mi dal šanci zlepšit mé řidičské umění, a tak jsem pokračoval v řízení až do města. Jsem si jistý, že to bylo mnohem lepší, v mnoha ohledech mi připadá řízení na opačné straně vozovky mnohem lepší. Když jsme dorazili do New Plymount, pokračovali jsme k nejbližší benzínové stanici.


Dokoupili jsme palivo a rozhodli se pokračovat směr Hamilton. Pokračoval jsem v řízení a začal si užívat silnice mnohem více než předtím, protože jsme jeli po mnohem frekventovanějších vozovkách, než předtím. Byla to něco jako dálnice, ale mezi tou českou a novozélandskou existuje několik rozdílů. Dálnice tady vypadá spíše jako vozovka, kterou jde v České republice najít mimo městské komunikace, ty zdejší však disponují mnohem lepší kvalitou povrchu. Měli jsme jednu zastávku na cestě, protože jsem se potřeboval napít a objevili jsme, že přední levé kolo je velmi sjeté. Rozhodli jsme se tak navštívit nejbližšího mechanika a ověřit situaci. Rozhodl jsem se Martinovi pomoci a i tyto náklady sdílet, když jsem si nebyl jistý, jestli mi vůbec budou stačit finance. Řekl jsem si ale, že si pořádně vychutnám celý trip i za cenu toho, že bych se vrátil z Nového Zélandu dříve. Po cestě jsme narazili na několik městeček, ale my se potřebovali dostat do Piopio, kde byl onen mechanik. Ten po našem příjezdu ověřil situaci a doporučil výměnu obou předních kol. Naštěstí cena byla více než slušná a my byli velmi šťastní. Nicméně, onen mechanik potřeboval také něco dokončit a na samotnou výměnu jsme si domluvili schůzku na druhou hodinu odpoledne. Měli jsme tak nějaký čas připravit malý piknik v centru Piopio. Snědli jsme naše tradiční pokrmy a zkoušeli odpočinout. Když se blížila druhá hodina, vrátili jsme se do servisu a počkali na samotnou opravu. Proces byl velmi rychlý a tak jsme mohli velmi rychle pokračovat v naší cestě.
V rádiu jsme slyšeli novinky o smrti Usama Bin Ladena. Byl pravděpodobně zodpovědný za smrt mnoha lidí, ale bylo trochu dekadentní poslouchat informace o tom, jak mnoho lidí v mnoha částech oslavují jeho smrt.


Několik kilometrů před Hamiltonem se počasí změnilo opravdu silně a my zažili opravdu prudký déšť. Přemýšleli jsme o tom, že bychom mohli navštívit červí jeskyni, ale vzhledem k faktu, že oba z nás už nějaké ty červy tady na Novém Zélandu viděli, nebyla ona návštěva až tak životně důležitá. Slyšeli jsme o tornádu v Albany. Původně jsem si myslel, že myslí stát New York v USA, kde Albany je hlavní město, ale nakonec šlo o část Aucklandu a bylo to skutečně překvapení slyšet o tornádu tady na Novém Zélandu. Když jsme dorazili do Hamiltonu, počasí bylo trochu lepší. Zaparkovali jsme v centru a zkoušeli najít připojení k internetu. Chtěl jsem požádat o vrácení daní, tak jsme se připojili a já začal vyplňovat formuláře. Zjistil jsem však, že nemám po ruce své IRD číslo, tak jsem se vrátil do auta a pak opět připojil. Naneštěstí jsem pak zjistil, že nemám po ruce ani své číslo bankovního účtu, tak jsem se opět vrátil do auta, abych to celé mohl dokončit. Když nám vypršel čas připojení , vrátili jsme se zpět do auta a chtěli udělat menší nákupy. Nejbližším místem byl Pack `n` save. Zaparkovali jsme tam, nakoupili a poté zajeli k dalšímu velkému obchodnímu domu, kde jsme měli naši večeři.


Protože se už stmívalo, dalším úkolem bylo najít místo ke spaní. Blízko onoho supermarketu byla průmyslová zóna. Příjeli jsme tam a objevili pole, kde jsme také zaparkovali. Vše vypadalo perfektně a tak jsme se rozhodli tam i zůstat přes noc. Už jsme skoro spali, když jsme slyšeli hluk. Oba jsme přemýšleli, co může být jejich zdrojem. Řekl jsem, že to musí být kombajn, ale Martin přemýšlel nad tím, co by kombajn dělal v noci na poli. Věřte nebo ne, byl to vlak, ale protože jsme nestáli na kolejích, tak nás to až tak nevzrušilo. Ráno jsme pak pokračovali směr Auckland. Byl jsem celkem natěšený, protože jsem tam strávil měsíc a měl tam pár znamých a přátel. Do města jsme dorazili vcelku brzy. Zaparkovali jsme poblíž dálnice a našli ubytovaní v naší brožuře. Má znalost Aucklandu však byla limitovaná na centrum a pak na čtvrť zvanou Newmarket. Náš motel byl cestou zpět na Hamilton. Místo jsme po chvilce našli, a také se tam ubytovali. Jako pozornost jsme dostali krabici mléka.


Všechny naše věci jsme složili v připravené místnosti. Osprchovali se a Martin si pak zdříml. Já vypral prádlo a celkově jsme jen odpočívali. Zavolala mi Tomo a bylo to příjemné, byla v Bay of Plenty, a to bylo po cestě. Náš motel byl velmi fajn. Před polednem jsme si pak zajeli do centra Aucklandu a zaparkovali jsme na parkovišti v Countdown supermarketu a nakoupili nějaké věci. Poté jsme chodili po ulicích a snažili se užít celkovou atmosféru onoho místa. Pro mě to bylo velmi pěkné, protože jsem si vybavil několik zážitků z dřívějška, začátku mého pobytu. Vypili jsme trochu kávy a rozhodli se jít večer do kina. Ten den byl velmi příjemný. Potkali jsme mnoho lidí úplně všude. Snažili se něco propagovat, ale vypadali trochu opile, pravděpodobně šlo o čerstvé absolventy. Vrátili jsme se zpět do motelu. Martin dostal nápad, že by mohl vyzkoušet fitness centrum, já neměl problém si udělat menší procházku v centru a zkusit užít několik hodin ve velkém městě. Když jsme se vrátili do centra Aucklandu, zaparkovali jsme na veřejném parkovišti poblíž hlavní knihovny.


Martin navštívil ono fitness centrum a já pokračoval v chůzi v ulicích. Dohodli jsme se, že se setkáme v šest hodin. Když se blížil náš čas našeho setkání, procházel jsem se kolem baru, kde jeden z mých známých pracoval. Měl zrovna službu, a tak jsem ho přivítal. Nezapomněl na mě a bylo to velmi fajn ho znovu vidět. Objednal jsem si pivo a když jsem dopil, šel jsem přímo za Martinem. Společně jsme navštívili jednu mou oblíbenou internetovou kavárnu a já prohodil pár slov se svými dobrými kamarády z Tieta, které mám velmi rád. Když jsme opustili onu internetovou kavárnu, měli jsme trochu na spěch, protože se už blížilo promítaní onoho filmu. Naštěstí jsme vše ale stihli a film si užili. Poté jsme se chtěli vrátit do našeho motelu, bohužel se objevilo několik komplikací. Cestáři se snažili opravit onu dálnici uprostřed večera a pro nás potřebné výjezdy byly uzavřené. Docela dlouho jsme bloudili, ale nakonec jsme náš motel skutečně našli. Nebyl pak vůbec žádný problém usnout.

This entry was posted in Nový Zéland . Bookmark the permalink.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>